Ondřej Mohyla „MOHY“

Celý život jsem dělal kolektivní sporty – volejbal, softbal atd.

Poté jsem začal běhat dlouhé závody a kamarád do mě neustále hučel o Loudaní, jaký je to skvělý závod,že ho musíme vyzkoušet. Tak jsem si řekl, proč ne?! Neměl jsem kolo, výbavu, vlastně vůbec nic. Kolo jsem si půjčil, výbavu sehnal a šel do toho. To se psal rok 2013 a napoprvé jsem vzdal asi 180 km před cílem. Hlava vypnula a bylo to. Ale věděl jsem, že tohle je to, co mě bude bavit! Dlouhé závody v terénu.

Rok na to, jsem koupil karbonového hardtaila, poladil víc výbavu a opět se postavil na start. Tentokrát jsem dojel a byl zcela lapen :). Následující roky jsem se postupně prokousával výsledkovou listinou pomalu vzhůru. 

K těmto závodům vidím dva přístupy. První je více „užívací“, kdy je Vaším hlavním cílem poznat krajinu a putování po ní si užít. To, jestli do cíle dojedete o den dříve nebo déle, je až na vedlejší koleji. Druhý je čistě závodní, kdy člověk řeší výbavu, délku spánku, taktiku jízdy apod.

Mě baví závodní mód. Abych byl konkrétní, tak mě nejvíc baví styl jízdy s minimem spánku a maximální dobou v sedle. To samozřejmě přináší spoustu zajímavých stavů hlavy a těla:) , hlavně po několika dnech jízdy.

Jaké jsou moje slabé a silné stránky? Jelikož jsem z Hradce Králové, tak za svoji slabinu považuji jízdu do kopce – holt Labe nám tady moc kopečků nenadělilo. Další, ne úplně silná stránka, je orientace v terénu. Zde ale cítím velký pokrok od mých začátků. A v neposlední řadě, taky občas mírně liknavý přístup k přípravě kola na závod. I v této oblasti se snažím o zlepšení. Jako svoje silné stránky, si myslím, můžu uvést malou potřebu spánku – začne závod, nahodí se závodní mód a spánek jde stranou. Když už spím, většinou nemám problém vstát a rychle vyrazit na cestu. Jako další plus vidím pozitivní přístup k životu:).